Cvičení nebo hra?
Cvičení nebo hra?
Hlavni postavy: George Cowley, William Bodie, Raymond Doyle
Alex Hammond, James Hammond – vymyšlené postavy (zapracovala fantazie)
Místo: sídlo CI5, okolí Londýna
„Bodie, Doyle! Kde jste k sakru!“ křičel George Cowley. Bodie a Doyle přišli v pohodě a klídku do Cowleyho kanceláře.
„To je dost, že jste tady.“ supěl Cowley.
„Pane, měli jsme něco na práci.“
„Budu si to pamatovat Bodie, příště pošlu doporučený dopis.¨
„To by neuškodilo, pane.“
„Sakra! Bodie! To musíte vždycky provokovat?! Chovejte se jako dospělý a ne jako dítě, kterému sebrali hračku.“
„Co pro nás máte Cowley?“
„Jsem váš nadřízený Doyle.“
„Tak co pro nás máte, pane?“
„Jedno cvičekní, které připravilo MI5. Název je: Zadržení osoby -bez ublkížení nazdraví. Má nejlepší výcvik, jméno osoby“ Alex Leparge zvaný Davy. A teď běžte.“
„To je všechno?“
„Ano Bodie, chcete to napsat písemně?“
..Buďte od té dobroty, Pane.“
..Bodie ...“ sykl Doyle „Když toho chlapa dostaneme ...“
„Ještě pořád tady není Doyle.“
„Leparge ...“ zamumlal Bodie, který vždycky dřív jednal než myslel.
„Nemyslím že by to byl váš známý, Bodie.“
Agenti vyšli z budova CI5 a bnloumalli nad informacemi, které jim poskytl Cowley.
„Co když to není chlap?“ zamyslel se Bodie.
„A co když to ani není cvičení?“
„Dost možný. Stejně bude starouš zuřit když ho nenejdem.“
„Tak že rutina.“ Bodie a Doyle pátrali po okolí. Dokud si nevšimli kulka utlačováného bandou týpků. Šli mu pomoct jen co vylezli z auta a zamířili k nim skupinak se rozutekla.
„Jseš v pohodě?“ ptal se Doyle.
„Jo, přišli jsete včas.“ odpověděl kluk.
„Jak se jmenuješ?“
„James a vy?“
„Já jsem Doyle a tohle je Bodie.“
„Vy jste policajti?“
„Něco takovýho. Potřebuješ pomoc?“
„Ne jdu domů.“
„Stává se to často?“
„Teď co má sestra novou práci tak má málo času, je pořád pryč.“
„Aha“ řekl Bodie.
„Ona není děvka. A nechte mě bejt.“ James se rozběhl a zmizel v nedaleké uličce. Pak si všimli osoby, která za ním utíkala. Nasedli do auta a projeli kolem. Viděli jak ta osoba leze přes plot k domu na protější ulici. Rozjeli se tam obhlédnout terén. Postava přelézala plot, a proto zastavili u domu. Vylezli z auta, zazvonili a chvíli se nic nedělo- pak otevřela dveře docela pohledná blond žena.
„Dobrý den, hledáte někoho?“ zeptala se.
„Jmenuji se Doyle a tohle je kolega Bodie.
„Já to jdu hned vyřídit.“ ozval se hlas ženy. Ve dveříchj se objevila pohledná hnědovláska. A podle názoru Bodieho to muisela být jeptiška dle oděvu. Modré oči se na ně dívaly z poza velkých brýlí- prostě mouchy.
„To jsou ti o kterých jsi mluvil?“ nadechla se a nasadila bezradný výraz „Teď když se nemůžeme o nikoho opřít.“
„Viděli jsme jak k vám nědo lezl přez plot … vypadal jako lupič.“
„Nikdo se tu neobjevil věděli by jsme to.“
„Pak buďte opatrná paní.“
„Slečna … nechcete jít dál? Ráda bych věděla všechno a tenhle rošťák mi to neřekne.“ Bodie a Doyle neodmítli nechtěl se jim pátrat po tom chlápkovi. Ale kdyby věděli že toho člověka mají přímo na očích co by dělali? Když byli na odchodu Bodie se zeptal: „Kde pracujete slečno?“
„Lexie pracuje v nadaci.“ řakl James.
„Ty toho taky napovídáš. Pracuji v právní kanceláři jako sekterářka. Mohu vám dát číslo aby jste si to ověřili.“
„Ne to nebude třeba. Naviděnou.“ rozloučili se.
„Naviděnou pánové nebo spíš doufám že ne pracovně.“
Agenti zamířili do sídla CI5 a cestou se bavili o tom co se stalo.
„Opravdu si myslíš že se tak jmenuje?“ nadhodil Doyle.
„Když ne tak jeký je její jméno?“
„Nevim nechme ji bejt.“
„Kdyby neměla ta jeptiškovský hadry tak bych se neudržel.“
„Její štěstí že je měla.“ zasmál se Doyle.
Bodie s Doylem bali v Cowleyho kanceláři. Tentokrát oni čekali na něho. Když přišel do kanceláře byl zamyšlen.
„Pánové okolnosti sse změnily. Onu osobu musíte chytit za každou cenu.“
„Život nebo smrt.“ ptal se Bodie.
„Je vysoce nebezúpečná, ale chtějí ji výhradně živou.“
„Ji? Tak že je to ženská“ zamyslel se Bodie „Vzpomínáš si na tu jeptišku?“
„Jasně.“ odpověděl Doyle. Když dorazili dům vypadal jako by tam nikdno nikdy nebydlel.
„Není pochyb že to byla ona...“
„Vážně Doyle na to bych nepřišel.“
„Nebuď hnusnej ty jsi ji chtěl šukat.“
„Nechtěl jen … nechme toho.“
Bodie s Doylem pátrali po celém Londýně. Cowley je několikrát naháněl, ale oni jako vždy nic nelyšeli. To asi ta rozbitá vysílačka. Seděli v malé restauraci. Bodie byl divnej měl asi 20 čísel od holek a ne a ne jedný zavolat a domluvit si rande. Tak místo toho koukal ven z hospody a sledoval dění na ulici. To Doyle se činil a zdolával číšnici z onoho podniku. Bodie najednou spatřil Lepargea a ženu kterou viděli v domě. Byla to ona ta jeptiška. Doyle se zrovna ohlédl, přišlo mu divný na co jeho parťák tak čumí.
„Leparge ...“ uniklo Bodiemu.
„Co je s ním?“
„Viděl jsem ho.“
„To vím taky zíral jsi na ně jak tele na nový vrata.“
„Nepřipomínlala ti ta ženská někoho?“
„Když si domyslim ta jeptiškovský šaty ...“
„A taky jsi viděl do jakýho auta nasedli?“
„Tak proč tady ještě pořád sedíme?“
„Už jdeme, zvedej tu svou těžkou prdel.“ Doyle varazil k autu. Bodie hned přišel za ním a v ruce držel ubrousek s číslem.
„Na něco jsi zapoměl.“
„Oh díky jenže já už ho mám“ Vyrazili za autem do kterého nasedla Lexie a Leparge. Sledovali je a u Hide parku se otevřely dveře a z černého aouta vyskočila žena. Byla slyšet výstřely a začla panika. Černé auto ujelo. Teď pro ně byla důležitější Alex. Běželi za ní do parku a našli ji podle krvevé cestičky. Seděla na lavičce a byla k nim otočená zády.
„To vám to teda travlo, příště vám ještě nechám mapu.“
„Zrovna nemáme své dny. Hledáme tebe a Leparge nám zdrhnul.“
„Tomu se říká pech, Doyle.“ Alex vztala a šla s nimi. Celou cestu k autu nemluvili.
„Ani mě nebudete prohedávat?“
„Bodie nechám to na tobě.“
„Díky jsem poctěn.“ a začal „Ruce na kapotu a nohy od sebe.“ Aley nečekala. Postupoval od nohou směrem nahoru. Když přeljel přez poraněný bok zasyčela.
„Ale ale...“
„Podle čeho si asi myslíš že jste mě našli?“ nakonec přišli ruce. Všechno bylo v pohodě.
„Super, škoda že je konec moc jsem si to užívlala.“
„Je tu ještě něco.“ otočila se. S Bodiem stápi naproti sobě a hleděli si do očí.
„No tak dělej. Stejně vim že to chceš udělat.“
Bodie zvednul ruce a položil je na Alexina ňadra.
„Je vždycky takovej?“ otočila se na Doylea.
„Ne je mnohem horší.“ Doyle nasedl do auta. Najednou kolem nich jelo auto, které na ěn začalo střílet. Zadní dveře auta byly otevřené a tak do nich Bodie skočil a stáhl sebou Alex.
Dorazili k domu, ke ktreému je Alex navigovala. Vlezla dovnitř za ní Bodie a Doyle se zbraní v ruce.
„Jamesi? Kde jsi?“ Slouho si nic neozývalo.
„Tady ani nevíš jak jsem se bál.“ stál ve skříni.
„Já taky.“ James vyšel ze skříně a objali se.
„Říkal jsem ti že toho máš nechat. Nechci aby jsi dopadla jako máma s tátou.“
„Přestanu až tohle skončí. Slibuju vynahradím ti to.“
„Stejně to nedodržíš … ty svou práci miluješ.“
„No aspoň mi máš co vyčítat. Pojď musíme pryč.“
„Ne musíš k doktorovi.“
„Nesmíme budou nás hledat.“
„Nás?“
„Jo milej zlatej Bodie. Teda pokud mě neodevzdáte do rukou MI5. A pokud zůstanu pod „ochranou“ Cowleho tak se mu nic nestane.“
„Cowlemu?“
„To je dlouhá historie.“ agenti se otočili ve dveřích a najednou se jim zatemnilo před očima. Bodie a Doyle se probudili v místnosti každý sám a připoután k židli. Alex byla ta hodná a James dělal nezávislého pozorovatele. Alex byla profík nejen kuli skvělým schopnostem v divočině, ale proto že uměla věci co jiné ženy zvládaly jen v posteli. Vždy když to byla chlap dosáhla toho čeho chtěla a u žen to taky nebyl problém jen měla pak trošinku bolavé ruce. Bodie byl první kdo ji přišel pod ruku (on je 1. rád) sedla mu na klín a vyzvídala. Když měli obličeje blízko u sebe tak si Bodie myslel … Myslel si špatně a ona ho řízla velkým loveckým nožem pod žebra, vedle krční tepny a pak ještě několikrát do stehna a do ruky. Měl pusu plnou otázek, ale byla překvapená že nic neřekl. Asi nemá ženy až zas tak moc v oblibě. Doyle tak nic neprozradil asi proto že se na mučení moc nesoustředila. Jen chtěla vědět kdy jim rupnou nervy. Najednou do dveří vrazil Bodie a Jamese držel pod krkem.
„Pusť ho.“
„Neboj Williame Andrewe Phillipe Bodie.“
„Jak?“
„Kdybys pracoval tam kde já taky bys to věděl. A teď pust Jamese.“
„Ne.“ Alex pustila Doylea a dala se do vysvětlování. Doyle ji věřil částečně za to Bodie vůbec. Nakonec se rozhodli zjistit nějaké informace a že se sejdou na ranči. Bodie měl nevyřízené účty a tak se s Alex rozhodli pro boj. Malé zpestření situace. Alex měla menší omezení díky tomu škrábanci. Bodie taky neměl moc možností na to aby se mu rány nerozšklebily.
„Na 3 kola. Kdo prohraje plní přání.“ oznámil Bodie.
„Jen jedno nebudou lepší 3 přání když jsou 3 kola?“
„Fajn.“ dali se do souboje. První na zemi byla Alex. Bodie se jí smál, ale ani ne za 2 minuty se jeho záda dotkly země také. Poslední kolo bylo nejdramatičtější. Prali se o sto šest, ale nakonec oba skončili na zemi. Alex utrpěla natržené obočí a Bodie měl zase natržený ret. James a Doyle se vsadili na to že Bodie prohraje ve 3.kole na pátý zásah aspoň to tvrdil James. Doyle že ten desátej by vydržet mohl. Rozdělili se po dvou Bodieho měl na starost James a Doyle šel s Alex. Měli na to 2 dny aby se tam dostali. Chtěli se tam schovat, ale když zjistili že poblíž bude i setkání M a Cowleyho nemohli se přestat divit. Všichni 4 se sešli na smluvením místě a ještě tentýž večer měli vyrazit. Jen že se to muselo posunout na 2:00 ráno dalšího dne. Zas ekuli Bodiemu a Alex. To dva si snad nikdy nedají pokoj.
Když dorazili k domu divili se že je nikdo nenačapal. Vyčkávali a pak vtrhli dovnitř. M se rozčílil a poručil je odzbrojit. Alex se dala do vysvětlování … jen tak pro Cowleyho. Bylo dávno po 3:00 a posily CI5 nikde. Pozdě jako vždycky pomysleli si muži z CI5. M je všechny donutil kleknout. Nijak moc se jim nechtělo a tak pokynul jednomu z jeho sluhů. Bohužel to byl ten který Alex nenáviděl a ona jeho taky milovala k smrti … uhiodil jí pažbou samopalu do žeber a ona se složila na zem a prskla na bilý koberec krev. Tentýž jí zvedl hlavu a dopadl jako koberec poplivanej od krve. Nakonec posily přijely a Ci5 zvítězila. Ještě před tím byl čip o který tak šlo zničen. Kdyby jen věděli že je ještě jeden. A kdyby tak věděli že na něm není to co si mysleli. Co by se asi tak stalo. Byla to proste hra o zkorumpovanosti MI5 nebo ne. No nic. Alex zmizela jak pára nad hrncem a nikdo ji nemohl najít. Však aby jo když je nejlepší agent. Jednoho dne čekalo na Bodieho a Doylea překvapení u Cowleyho.
„To by mě zajmalo co ten starouš potřebuje.“ nadhodil Bodie. Jen co to dořekl vešli do dveří a nemohli věřit vlastním očím. Před nimi stála sama osobně Alex Hammond.
„Ahoj hoši, stýskalo se vám?“ zasmála se a mrkla na Bodieho.
